Vzkříšení Ježíše I.
02.9.26
A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně
sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Mt 28,2
I když uvedený verš považuji za klíčový, přesto celá pasáž
o vzkříšení Ježíše je bohatá na povzbuzení.
„Po sobotě, když už svítalo na první den týdne…“, tedy v neděli
brzy ráno, přicházejí ženy podívat se k hrobu Ježíše. V evangeliích
Marka a Lukáše čteme, že měly záměr pomazat jeho
tělo. Musely přece vědět, že hrob, jak bylo tehdy obyčejem, je
uzavřen kamenem, který nebudou moci odvalit. Kdo jim ho
tedy odvalí? Přestože si takovou otázku kladly, věřily, že budou
moci naplnit, co si předsevzaly. Jejich víra je příkladná a pro
nás povzbuzující.
Když ženy viděly, že hrob je otevřený, radovaly se, zatímco
strážní, kteří viděli totéž, se roztřásli a nastalo v nich zemětřesení.
(V textu je použit stejný výraz pro zemětřesení i pro jejich
vnitřní stav.) Byli jako mrtví, a přitom ten, který měl být mrtvý,
je živý. To je paradox.
U otevřeného hrobu čekal anděl, aby nikdo nemohl říct, že
Ježíš byl ukraden. Měl utvrdit ve víře ty, které přijdou: Nebojte
se mne, ale nebojte se také toho, že by Ježíš nevstal, jak zaslíbil.
Opět paradox — zatímco vojáci se bojí, ženy se bát nemusejí.
Kdo hledá Ježíše, nemusí se bát. A říct u hrobu, že tady zemřelý
není, to je další paradox. Nic takového se ještě nestalo. Ale je to
příslibem dalšího vzkříšení. Pojďte se přesvědčit. To je řečeno
ženám. Přesvědčme se o vzkříšeném Ježíši.
Pane, děkujeme za jistotu Tvého vzkříšení, a tím i jistotu
vzkříšení Tvých věrných.
