Posuďte sami
05.11.26
Mluvím k vám jako k rozumným lidem,
posuďte sami, co říkám. 1K 10,15
V Bibli se často hovoří o rozumu. Bible dokonce vybízí k tomu,
aby člověk používal rozum i v souvislosti s tím, co mu přináší.
A přesto si někteří myslí, že Boží věci a lidský rozum nejdou
dohromady. Jako by se to vzájemně vylučovalo.
Apoštol Pavel píše do Korintu, velkého kosmopolitního města,
střediska obchodu, kde se střetávaly kultury, filozofie i náboženství,
kde bylo také mnoho neřesti a pohanských modloslužeb.
O to bylo složitější vysvětlovat pravdy o Ježíši Kristu, protože
kdo se měl v tom názorovém chaosu vyznat. Pavel v souvislosti
s přinášením evangelia podotýká, že adresáty svého dopisu
považuje za rozumné lidi, kteří jsou schopni posoudit i svým
lidským rozumem pravdivost, přednost, logičnost i funkčnost
toho, co jim přináší. Jste dospělí, rozumní lidé, a proto posuďte
sami, píše Pavel.
A to je úžasná věc. Boží poselství je pochopitelné, logické
a natolik průzračné, že je můžeme posoudit i rozumem. I rozum
nám dává odpověď a důvod pro přijetí tohoto evangelia. Můžeme
posoudit, co nám tato dobrá, radostná zpráva přináší, proč
je užitečná, na jaké otázky nám odpovídá, v čem má obrovské
přednosti před ostatními náboženskými i filozofickými směry.
Nejde o „tajemno“, které je třeba přijímat bez jakýchkoli otázek
a přemýšlení. Není to něco, co by se míjelo s rozumem a zapojovalo
by pouze emoce. Nevyžaduje to konat rozkazy a nepřemýšlet
(„voják nemyslí, voják plní rozkazy“).
A tak můžeme pouze děkovat Bohu, že způsob, jakým své poselství
přináší, je pochopitelný, logický a že do něj každý může
zapojit své myšlení a svobodně se rozhodnout. Díky, Pane, za to.


