Prosíme…
08.11.26
Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy;
na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 2K 5,20
První stránky Bible vykreslují, jak se to stalo, že člověk odešel
od Boha. Bylo to jeho svobodné rozhodnutí, a to i přesto, že byl
varován, jaké důsledky to přinese. Stejně tak je popsáno, jak se
izraelský národ bouřil proti Bohu, přes všechnu pomoc a všechny
nabídky, kterých se mu od Boha dostávalo. I v Novém zákoně
musí apoštol Pavel napsat, že všichni zhřešili a jsou daleko od
Boží slávy (Ř 3,23). Dokonce doplňuje, že nikdo není spravedlivý,
nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha (Ř 3,10). Lidmi
nevyužitá velká Boží trpělivost, opakované nabídky a upozornění
ze strany Boha, které lidé přehlížejí…
A v tomto stavu neakceptované Boží nabídky ze strany lidí
přichází slova Kristova. Sice je tlumočí Pavel, ale zdůrazňuje, že
stojí na místě Kristově. „Prosím, dejte se smířit s Bohem!“ Bůh
nás prosí, abychom se s ním smířili. To snad není ani k děkování,
to je spíše k pláči z vděčnosti. Bůh, Pán pánů, Stvořitel, tolikrát
ze strany lidí zklamaný, nás prosí, abychom se s ním smířili.
To není výhrůžka, to není ultimátum, to není „bouchnutí do
stolu“, to je prosba ze strany toho, který byl mnohokrát zklamán
z lidského nezájmu o něho. A přesto nás prosí. Svědčí to o jeho
obrovské trpělivosti a lásce, kterou k nám Bůh má. Není mu
jedno, že mnohdy opomíjíme jeho rady a smrt jeho Syna. Jde
mu o nás, tak jako rodičům vždy jde o své, byť nezbedné děti.
Náš nebeský Otče, nemůžeme jinak než děkovat za Tvůj zájem
o nás, za Tvoji trpělivost, za Tvoji lásku k nám.


