Trpělivost, útěcha, povzbuzení, naděje…
03.11.26
Bůh trpělivosti a povzbuzení [útěchy; ČSP] ať vám dá, abyste
jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše… Bůh
naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře,
aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Ř 15,5.13
Mnozí lidé a mnohdy i my se ptáme, jaký je Bůh. Určitě to není
nepatřičná otázka, protože jakého Boha si představujeme, takoví
jsme, podle toho posuzujeme druhé a tak se také k nim
i chováme. Pokud vnímáme Boha jako despotického vládce,
něco to s námi i v nás dělá, nehledě k tomu, že máme tendenci
posuzovat druhé právě takovým úhlem pohledu. Je-li pro nás
Bůh bezmocný stařeček, opět se to odrazí na našem vztahu
k němu. Mnohdy slyšíme věty pronesené až v útočném duchu:
„proč Bůh nezasáhl, proč to dopustil, proč nám chce mluvit do
života, proč jeho jakési nařízení“. I tyto otázky vyplývají z představy
některých lidí o Bohu.
Když pročítáme Bibli, nesetkáme se s tím, že by Bůh byl spojován
s nesvobodou, útlakem, panovačností a jinými negativními
přívlastky. I v dnešním verši se jedná o Boha trpělivosti,
povzbuzení, útěchy, naděje, který naplňuje radostí a pokojem.
A pokud je takový Bůh, potom i my bychom měli být takoví
vůči jiným lidem kolem nás.
A tak děkujme Bohu, že je právě takový. Že je ten, který se
vůči nám projevuje přes všechny naše přešlapy trpělivě, že je
naopak ochoten nás povzbuzovat a potěšovat, že nám přináší
naději, která je v dnešní době tak nedostatková, a že nás chce
naplnit radostí a pokojem. A stejně tak děkujme Bohu za to, že
těmto postojům učí i nás, a tím činí náš život šťastným.


