Z víry
11.11.26
Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě
zákona, neboť čteme: „Spravedlivý bude živ z víry.“ Ga 3,11
Martin Luther, německý reformátor (1483–1546), žil v době, kdy
se lidé domnívali, že spasení člověka závisí na jeho bezhříšném
životě. A protože Luther toužil po spasení, velice se snažil, aby
naplnil tento požadavek. Žel se mu to stále nedařilo a on byl
z toho velmi nešťastný. Vedlo ho to k tomu, že ve svém zoufalství
ze své nedokonalosti vstoupil do kláštera v domnění, že tam
snad dokáže žít tak, jak se po něm žádá. Ale ani tam kýženého
cíle nedosáhl. Představený kláštera jej poslal do Říma s nadějí,
že by mu mohl tento pobyt pomoci. Luther byl naopak zklamán
z toho, co viděl. Byl zoufalý, modlil se, snažil se, ale nic nepomáhalo.
Až jednou při čtení Bible narazil na výše uvedený verš.
A pak mu to náhle došlo. Bylo to jako zázrak. To je ono! Ovládla
jej obrovská úleva, byl nesmírně povzbuzen a potěšen a konečně
měl ve svém srdci i mysli klid. „Spravedlivý bude živ z víry.“
A protože toho byl plný, začal o tom hovořit, kázat a psát. A tím
začíná jeho dráha největšího německého reformátora.
My dnes tuto větu o víře jako cestě ke spasení čteme s klidem
a vděčností, že tomu tak je. Pro Luthera bylo toto zjištění
velkým povzbuzením. Věřím, že i pro nás dnes je to stejně velkým
povzbuzením.
Díky, Pane, za tuto cestu, kterou jsi určil jako cestu ke spasení,
a díky také za možnost pochopit tento Tvůj obrovský dar
pro nás.


